Nácovský: Fotbal mě baví, jezdím na každý zápas

28.12.2021

U fotbalového Varnsdorfu je od roku 1983. Alespoň tak to sám odhaduje. U klubu z výběžku tak za chvilku bude kroutit čtyřicátou sezonu. MUDr. Martin Nácovský vzpomíná, jak se fotbalový celek z výběžku posunul z divize do druhé nejvyšší soutěže. Mluví o nejtěžších zraněních, spolupráci s doktorskými kapacitami ale také o tom, jak ho fotbal postupně pohltil.

„Fotbal mě baví, jezdím na každé zápasy. Víkendy jsou narvané, ale už jsem si zvykl,“ usmál se varnsdorfský ortoped.

Pojďme se vrátit k době, kdy jste začal spolupracovat s fotbalovým klubem ve Varnsdorfu. Kdy to bylo?
Jestli si dobře vzpomínám, tak to bylo v roce 1983. Tehdy mě k fotbalu přivedl inženýr Suchomel, který Varnsdorf trénoval. Nějak jsme se sešli, povídali si a domluvili. Nikdy jsem se o fotbal nezajímal, nikdy ho nehrál. Víte, já jsem ortoped, pracovat ve sportu mě přišlo zajímavé. Takže jsem začal. Teď jsem tady hlavně kvůli panu Gabrielovi, což je stěžejní člověk pro celý klub. A taky můj kamarád.

Takže za chvilku si odkroutíte 40 let ve funkci fotbalového lékaře. Hodně věcí se za tu dobu změnilo, viďte?
Samozřejmě hodně pokročila medicína. Máme možnost spolupracovat se sportovním doktorem Neckářem z Ústí nad Labem. Když něco potřebujeme, vždy nám poradí. Pak se také obracíme na dalšího specialistu. Jde Petra Nováka, varnsdorfského doktora, který působí na klinice CLPA doktora Váchala.

Varnsdorf disponuje hodně mladým kádrem. Je to pro vás, jako lékaře, výhoda?
Samozřejmě jsou mladší kluci proti těm starším relativně odolnější. Na druhou stranu, ti starší kluci už si něčím prošli, umí se zraněními pracovat. Když to řeknu jednoduše, tak vás ti starší tolik neotravují (smích). Mladí kluci jsou méně opatrní, méně šikovní. Když to ale shrnu, jsem radši, že pracuji s mladými kluky. Taky se změnilo to, že každý z nich už má svého manažera. To taky hodně věcí mění.

Jak často jste s v kontaktu s hráči nebo trenérem?
Spolupracuji s výborným klubovým masérem. Je na něj spolehnutí, je s týmem každý den. Já se objevím na tréninku dvakrát, maximálně třikrát týdně. Co se týče zápasů, tak jsem kdysi byl přítomen pouze na domácí zápasy. Teď jezdím i na ty venkovní. Pravidelně chodím na předzápasový trénink.

Když se nějaký hráč zraní, konzultujete všechno s trenérem Pavlem Drskem?
Obvykle hráči chodí za masérem a ten za trenérem. V 90 procentech to pak řeším já. Řekneme si, jak to vypadá a jestli daný hráč může hrát.

V podzimní části druhé ligy, která nedávno skončila, jste ale zase tak moc práce neměl, nemám pravdu?
Máte, moc toho nebylo. Vašek Penc se zranil v Příbrami, kde si utrhl vaz. Je po operaci. Vše jsem řešil a sledoval, jak se to vyvíjí. Jiné zásadní zranění jsme naštěstí řešit nemuseli.

Vzpomenete na nějaké hráče, kteří dlouho laborovali se určitým zraněním?
Matěj Kotiš dlouho bojoval s achillovkami. Šel na operaci, ale nakonec prakticky skončil s fotbalem. Smůlu měl Honza Filip. Talentovaný hráč, který si v mladém věku poranil koleno, konkrétně chrupavku. Nakonec mu tohle zranění nedovolilo hrát na vysoké úrovni. Zažil si s tím hodně trápení. Ale Honza pokračuje dál, působil na Žižkově jako asistent trenéra Oulehly. Taky ale vzpomínám na fotbalistu, se kterým jsem měl nejméně práce.

A kdo to byl?
Jirka Schubert, neskutečný hráč, odolný chlap. V zápasech toho schytal opravdu hodně, ale vždy se z toho lehce dostal, nikdy si nepostěžoval. Musím taky vyzdvihnout brankáře, ti jsou taky hodně odolní (smích).

Ve Varnsdorfu je řada hráčů na hostování. Jak to funguje tady?
Stává se, že hráči, kteří tady hostují, řeší zranění s lékařem mateřského klubu. Ale záleží to na jednotlivcích a vzájemné dohodě.

Jak se díváte na situaci ohledně koronaviru? Doporučujete hráčům očkování?
Jsem zastánce očkování, jelikož vás to osvobozuje a neomezuje v pohybu. Hráči mají vlastní rozumy, nikomu nemůžeme nic nařizovat. Samozřejmě s nimi o tom hovoříme, že by to bylo lepší. Ale záleží na jejich rozhodnutí. Za mě si to ti, kteří se neočkují, dělají složitější.

Na začátku jsme se bavili, že jste při příchodu do Varnsdorf fotbal moc nesledoval. Teď je to jiné, viďte?
Během roku vám to vezme hodně víkendů. Já jsem si na to zvykl a baví mě to. Trochu to samozřejmě zasahuje do osobního života. Ale já fotbal nechci opustit, mám pořád chuť.

Nenašla by se na závěr nějaká kuriozita z vašeho prostředí?
To víte, že by se našla. Ale není to asi publikovatelné (smích). To víte, chlapi to někdy s těmi bolístkami přehání (smích).