Rozhovor s Fahry Durdevićem

Už několik sezón patří do základní sestavy druholigového Varnsdorfu. Fahrudin Durděvič je hbitý útočník, který dal na podzim čtyři branky.

Kdysi působil i v mládežnické reprezentaci Makedonie. „Rád bych někdy nakoukl do první ligy. A třeba si zkusil angažmá v zahraničí,“ říká hráč, který se stal nedávno otcem.

První dva jarní zápasy máte odložené. Jak moc je to pro vás nepříjemné?

Zimní příprava byla dlouhá, na začátek jara jsme se moc těšili. Ale počasí nám to prostě nedovolilo. Nemyslím si, že by nás to nějak mělo ovlivnit. V zimě jsme měli dostatek přátelských zápasů, které nám posloužily k tomu, abychom se co nejvíce sehráli. Myslím si, že jsme dostatečně připraveni.

V zimě jste naráželi převážně na týmy z nižších soutěží. Jak vám to vyhovovalo?

Každá příprava slouží k tomu, abychom nabrali především kondici. A díky přátelským zápasům chytíme herní jistotu. Realizační tým se rozhodl pro takové soupeře především kvůli tomu, že jsou běhaví a bojovní. To nejvíce kopíruje soupeře z druhé ligy. Myslím si, že nás papírově slabší soupeři více prověří. S výsledky můžeme být spokojeni, hlavně jsme se prakticky vyhnuli těžším zraněním.

Jak jste se vůbec do Varnsdorfu dostal?

Díky patří Jiřímu Plíškovi, se kterým jsem byl nějakou dobu v kontaktu. Byl se podívat na utkání U 21, který jsme hráli v Makedonii proti Portugalsku. Pak jsme se setkali a v letním přestupovém období domluvil moje angažmá ve Varnsdorfu.

Pocházíte z Makedonie. Jaké byly vaše fotbalové začátky?

S fotbalem jsem začal v sedmi letech v týmu FK Makedonija G.P., kde jsem prošel až do dorostu. V 16 letech jsem se dostal do A týmu. Hned v prvním ročníku jsme vyhráli ligu, a dokonce si zahráli kvalifikaci o Ligu mistrů proti BATE Borisov. Já odehrál jeden zápas. Pak jsem ještě hrál za FK Vardar.

Máte vůbec čas jezdit do rodné země?

Využívám k tomu zimní a letní dovolenou. Během sezóny na to není vůbec čas.

Sledujete stále makedonský fotbal?

Nesleduji úplně všechno. Ale mám přehled o tom, co se tam ve fotbale děje. Obecně se tam situace kolem kopané zlepšuje každým rokem. Ale stále je tam spousta práce, aby to mělo nějakou vysokou úroveň. Hlavně co se týče infrastruktury.

Čeština je pro cizince velmi těžkým jazykem. Jak je to u vás?

Na začátku mého působení jsem byl jediným cizincem v týmu, který neuměl česky. Musel jsem se co nejdříve naučit, abych do týmu zapadl. Kluci, kteří uměli anglicky, mi hodně pomáhali, takže jsem se to naučil docela rychle. Dneska mi čeština žádný problém nedělá. I když se neustále učím.

Takže vám nějaká slovíčka ještě dělají problémy?

Občas se najde nějaké slovo, které neznám. Ptám se kamarádů, aby mi to vysvětlili. Ale někdy mám problém u psaní. Například využívání písmen Y a I. Málokdy ho trefím na správném místě.

Máte v týmu blíže k cizincům, jako je Bojan Dordič nebo Pavlo Rudnytskyy?

I když Rudňa působí v Česku už dlouho, společně sdílíme zkušenosti, které prožíval každý cizinec v týmu. Ale máme tu skvělou partu, někdy ani nemáme pocit, že jsme cizinci.

Takže to vypadá, že se vám ve Varnsdorfu líbí.

Na rozdíl od Skopje, hlavního města Makedonie, ze kterého pocházím, je Varnsdorf klidné a malé město. Možná toho tady není moc na výběr, ale mám tady manželku a nedávno narozenou dceru, se kterými trávím svůj volný čas. Bydlí se nám tady dobře, nemáme s tím problém.

Máte do budoucna nějaké fotbalové plány?

Určitě bych chtěl s Varnsdorfem udělat co nejlepší výsledek a skončit v tabulce co nejvýš. A pak bych si někdy rád zahrál první ligu. Chtěl bych ukázat kvalitu a třeba nakouknout do nějaké dobré zahraniční soutěže.
 

HS