Rozhovor s trenérem Veselým

Trenére, vaše mise byla do puntíku splněna. Co vedlo k záchraně?
Hlavním cílem jara byla bezesporu záchrana, to jsme splnili tři kola před koncem, z tohoto pohledu jsme spokojeni. Ale taky víme, že ta situace, v níž jsme se ocitli v zimě, nebyla zrovna komfortní. Šli jsme s klukama společně od začátku přípravy za tím, byli jsme myslím na stejné vlně, to rozhodlo.

S herním projevem jste byl tedy spokojen?
My jsme museli, nebo spíše chtěli v každém utkání bodovat. Řekli jsme si, že v této soutěži každý může porazit každého, a snažili se detailně na každý zápas připravit. Získávali jsme bod za bodem, viděl jsem, jak kluci v kabině mají radost i z malého úspěchu a také pro body byli na hřišti ochotni udělat spousta práce. Herně se nám v některých utkáních třeba nedařilo, jak bychom si přáli, nebyla to španělská tiki-taka, ale měli jsme silné zbraně a ty jsme využívali. Nechtěli jsme hrát na hodně přihrávek na naší polovině, ale právě zrychlit přechodovou fázi nahoru, to se nám myslím vcelku dařilo. Na to máme vhodné typy hráčů a z toho jsme také dávali i góly. Osobně si myslím, že doba, kdy si tým přihrával dvacetkrát na své polovině, je dávno pryč. Dnes je třeba hrát rychlý fotbal, ten je zároveň i efektivnější.

Jak tým zvládal psychicky ten tlak v boji o sestup, přeci jen to byla pro něj novinka?

To ano, opravdu jiná situace. . My jsme chtěli zapracovat na psychice, dostat hráče do rolí, kdy nemusí, ale chtějí. Aby oni sami našli ten impuls, dávali si výzvy a také je plnili. Myslím, že jsme hráčům nedávali nůž na krk, naopak je spíše motivovali. A já osobně mám rád sportovní psychologii, i v tomhle směru jsem se snažil na hráče působit. Každý je jiný, na každého platí jiný koučink, snažili jsme se dát hráčům různé role, aby oni byli těmi, co hýbou zápasem. A to se myslím podařilo.

Máte něco specifického z psychologie, čím jste hráče dokázal probudit?

To nevím, jestli tak specifického, ale někdy stačí málo. My jsme třeba po vzoru ragbistů Nového Zélandu (All Blacks) měli svojí Haku. Tančíme a zpíváme jí před každým zápasem. Je to náboženský tanec starých bojovníků kmene Maurů, kteří než šli do boje na smrt, ukazovali soupeřům tímto svou statečnost a chtěli vidět vyjít slunce i další den.. A musím říci, že někdy se kabina opravdu otřásá, jak jsou kluci soudržní a i tímto ukazují svou týmovost.

Na jaře jste nasbírali úctyhodných dvacet tři bodů. Kdy vám ale bylo nejhůř v průbehu sezony?

Na to je lehká odpověď, po domácím debaklu se Znojmem. Naštěstí jsem pozitivně naladěný člověk a v porážce jsem se moc nepitval. A navíc to možná byl další z impulsů hrát dál, když jsme dostali tuhle facku. Pak jsme hned uhráli bod v Budějkách, navíc po dobrém výkonu a jeli dál.
 

Kdo z hráčů vás potěšil, či naopak?

Potěšili mě všichni, všichni pracovali na sto procent! Je jasné, že v týmu má každý svou roli, ta se ale v průběhu sezony může měnit. Tým je živý organismus, pořád se tam něco děje, my trenéři s tím pak pracujeme... Co mě zaujalo, bylo ale deset branek Ládi Martana, ten byl jedním z motorů naší ofenzívy, navíc je třetím nejlepším střelcem soutěže.
 

Jak vy osobně jste spokojen ve Varnsdorfu a budete pokračovat dál?

To asi není otázka pro mě, jestli budu pokračovat...Jinak já jsem to už jednou tady říkal. Varnsdorf je malý klub, ale každý z lidí, co tady dělá, maká pro klub, to se mi na tom líbí. Líbí se mi i role pana Gabriela, který nám trenérům dal prostor pro práci. Ukazuje, že fotbal se dá dělat i s lidským přístupem. Hlavní dík tedy patří jemu, protože to tady celé prostě dává ty roky dohromady.

Tak se vás mohu zeptat, co čekáte od nové sezony a kdy začínáte letní přípravu?

Od nové sezony očekávám, že Varnsdorf bude hrát rychlý fotbal. A na to je třeba opět přivést rychlé hráče. Přál bych si i dávat více gólů, ale sami vidíte, jak jsou ty týmy ve druhé lize vyrovnané. Co se poté týká letní přípravy, ta začíná 27. června. A ještě bych chtěl dodat, že očekávám stejnou podporu fanoušků jako na jaře. Pomáhali nám, věřili nám, byli s námi a za to jim patří obrovský dík od celého týmu..